V předposlední den roku náhle zemřel novinář, vysokoškolský pedagog, kolega, kamarád a hlavně tatínek a manžel Filip Breindl. Bylo mu 44 let a nenadálou zdravotní indispozici, která jeho odchod zapříčinila, nikdo nemohl předvídat.

V tuto chvíli je pro nás nepředstavitelné tuto zprávu přijmout, pochopit a vstřebat, je zde ale konkrétní hmatatelná věc, kterou ve svém šoku může udělat každý z nás. Mysleme na Fildovu rodinu, zejména manželku a tři malé děti (7, 5 a 3 roky), a podpořme je modlitbou a finančním příspěvkem, který samozřejmě nemůže zmírnit jejich ztrátu, ale může pomoci překonat alespoň praktické starosti, které odchod živitele rodiny přináší.

Vystudovaný doktor teologie, inteligentní a činorodý Filda měl nespočet hřiven, díky nimž se mohl klidně hřát na výsluní vrcholné české novinařiny, rozhodl se je ale propůjčit do služeb méně populárních, lajkovaných a honorovaných – do služeb křesťanského zpravodajství a publicistiky. Dlouhé roky pracoval jako vedoucí zpravodajsko-publicistické redakce a zástupce šéfredaktora Radia Proglas, po odchodu spoluzaložil křesťanský podcast Bez filtru, kde aktivně působil, a stal se také nepostradatelným členem redakce Katolického týdeníku, pro který sledoval zejména dění ve Vatikánu, na nějž byl předním odborníkem. Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně se jako pedagog podílel na formování mladé novinářské generace, hlavně v oblastech rozhlasové a názorové žurnalistiky, a pracoval také na rektorátu MU jako jeden z redaktorů Odboru komunikace.

Pomáhal s propagací pro farnost sv. Jakuba v Brně, moderoval debaty nejen pro televizi Noe, zpíval v chrámovém sboru, chodil na výlety s kamarády i se svými dětmi, psal deníky z cest s Papežskými misijními díly. Díky smířlivé povaze, nadhledu a jazykové vybavenosti se domluvil opravdu s každým, fascinoval nás svým přehledem, nedal dopustit na rodné Sudety nebo na hokejové Karlovy Vary. Jeho humor je pověstný.

Tenhle laskavý, silný, vtipný a moudrý člověk nás příliš brzy předešel do nebeského království.

Děkujeme za vše, Fildo. Je po Tobě obrovské prázdno.

Kolegové z podcastu Bez filtru, Katolického týdeníku a Masarykovy univerzity

V oscarovém filmu Kolja jsou daleko známější scény, ale tuhle – nehranou, použitou z autentického záznamu – si stojí za to připomenout právě v době, v níž ožívá slavné výročí listopadu 1989: Moderátor demonstrace na Václavském náměstí Václav Malý děkuje shromážděným lidem za ochotu, s níž umožnili průjezd sanitky. „Rádo se stalo!“ odpovídá dav. Ony velké dny našich dějin totiž byly vzrušující i v maličkostech, které zároveň ukazují schopnost upřít pohled do svého okolí, najít v sobě to nejlepší a nabídnout to druhým – namísto přikrčenosti objevit laskavost. Obyčejné každodenní situace jsou zrcadlem, zda to opravdu děláme, ať je to v kulisách hroutící se komunistické hrůzovlády nebo v dnešních svobodných časech se všemi výzvami. Může to být i recept, jak nostalgii a dojetí, možná i patos, které pociťujeme nad fotografiemi z památné pouti na svatořečení Anežky České nebo nad kobercem ze svíček na Národní třídě, přenést i do svých všedních dnů. Nejde totiž jen o velké věci jako osvobození celé země z totalitních okovů, natož o cestování či dostupné zboží, ale i o vnitřní nastavení, které symbolicky i skutečně „uvolňuje průjezd sanitkám“, děkuje druhým a nezapomíná život kořenit potřebnou dávkou humoru a úsměvu. Bez toho by všechny vzpomínkové akce ztratily smysl. A platí to i o „všedních dnech“ naší církve, která v oněch listopadových dnech nezapomenutelně promluvila k celé společnosti nejen ústy svých představitelů, ale i mnoha drobnými skutky a gesty věřících lidí. Berme si z roku 1989 nejen vzpomínky, ale každodenní inspiraci.

Filipova rodina obdrží 100 % vybraných darů, výtěžek bude převáděn průběžně. Sbírku zaštiťuje Teo via nadační fond.

Foto: archiv Filipa, jeho rodiny a kolegů z Bez filtru, Katolického týdeníku, Radia Proglas, Papežských misijních děl a dalších.